fbpx

ODPUŠTĚNÍ – Univerzální lék, který máme v sobě

Navazuje na článek – STRES – jak ho poznáme a co nám způsobuje

Možná vám název článku zní trochu nadneseně, ale odpuštění úzce souvisí se stresem, s naší stresovou zátěží. A právě nadměrná stresová zátěž stojí za zdravotními problémy naší civilizace.

Když jsem sepisoval článek o stresu, uvědomil jsem si, že právě odpuštění je jedna z nejjednodušších cest, jak naši stresovou zátěž snižovat. Jak se zbavovat stresu. Ale aby vás odpuštění opravdu zbavilo zbytečného stresu, je potřeba skutečného odpuštění.

Výraz nevyléčitelný chápu tak, že daný stav nelze řešit vnějšími prostředky

Louise L. Hay napsala ve svém životopise, co znamená odpuštění: „Děsivý výraz nevyléčitelný chápu tak, že daný stav nelze řešit vnějšími prostředky, a proto je nutné hledat účinný lék uvnitř.  Nechávala jsem si rozežírat tělo rakovinným bujením, protože jsem nedokázala odpustit. Nyní z vlastní zkušenosti vím, že chorobu lze vyléčit, jestliže jsme ochotni změnit svůj způsob myšlení, své přesvědčení a jednání.“

Louise L. Hay je autorkou bestsellerů UZDRAV SI TĚLO a MILUJ SVŮJ ŽIVOT. Obě knihy se věnují souvislostem mezi způsobem myšlení a vznikem různých nemocí.

Většina lidí se domnívá, že odpustit někomu něco, znamená tvářit se, jakoby nám dotyčný nic neprovedl. To je však velký omyl, který náš stres ještě více prohlubuje. Dá se říct, že kdo neumí odpouštět, je v permanentním (neustálém) stresu. A to je nejkratší cesta k nemoci.

Jak to tedy je?

Slovo odpuštění není novodobým pojmem. Je dokonce mnohem starší, než naše současná civilizace. A přesto je málo těch, kteří tento pojem chápou správně. Je hodně způsobu, jak popsat, co znamená někomu něco odpustit, ale dle mého je vhodnější nejdříve napsat, co odpuštění rozhodně není.

Co odpuštění rozhodně není.

Odpustit někomu rozhodně neznamená, chovat se k němu tak, jako by nikdy předtím neudělal to, co jste mu odpustili. Odpustit něco, nikdy neznamená zapomenout. Naopak. Když na něco špatného zapomenete, vždy vám to jen ublíží. Odpustit tedy neznamená přehlížet chyby a přehlížet křivdy, které vám ve vztahu někdo způsobil.

Odpustit někomu rozhodně neznamená, že mu musíte říct – odpouštím ti, a přitom se dál budete trápit tím, co vám udělal. Pokud ve vás, pomyšlení na nějakou situaci, vyvolává nepříjemné pocity, tak jste ještě neodpustili, i když každého kolem sebe ubezpečujete (přesvědčujete), že jste již odpustili.

Je spousta dalších věcí, které nejsou odpuštěním, i když jste si dosud mysleli, že ano. Takže dokud se zabýváte tím, co je předmětem vaší snahy o odpuštění a vyvolává to ve vás nepříjemné pocity, tak jste zatím ještě neodpustili.

K čemu je vlastně odpouštění dobré?

Kromě mnoha dalších příznivých vlivů, je to dobré především proto, že snižuje vaši stresovou zátěž a v konečném důsledku to zlepšuje vaše zdraví a zvyšuje vaši odolnost proti nemocem a různým zdravotním neduhům. O této souvislosti se rozepisuji v článku o stresu.

Co odpuštěním je

Jakmile někoho akceptujete (přijmete) takového, jaký je, a jste si plně vědomi toho, co dělá, a co může kdykoli zopakovat, a přesto mu dokážete poradit, když vás o radu požádá, tak to je skutečné odpuštění. Není přitom ani tak nutné, abyste s ním kdykoli v budoucnu komunikovali, protože když jste se v poslední komunikaci nepohodli, nejspíš nebude mít chuť, zrovna vás, žádat o radu.

Když někomu odpustíte, nemusíte mu to říkat a ani dávat najevo. Důležitější je, abyste tuto záležitost v sobě nějak uzavřeli, a aby vám vzpomínka na tuto událost, nevyvolávala proudy dalších myšlenek, které budou spotřebovávat váš čas pozornosti.

Přijmout někoho, takového jakým je, znamená, nemít potřebu (touhu) ho změnit. Když jste smíření s tím, že je takový, jaký je, a nebudete ho chtít měnit, tak jste mu právě odpustili. Není to ani rezignace. Když tomu dotyčnému odpustíte, jste schopni se s ním bavit, aniž byste dávali najevo, že vám nevyhovuje to, jaký je. Jen si budete vždy vědomi toho, že je právě takový a že vždy může udělat to, co udělal. Ale to je už trochu vyšší úroveň odpuštění.

Odpustit a přitom nepočítat s tím, že vám může dotyčný opět ublížit, to není odpuštění. To je hloupost a to, co je odpuštění, jste ve skutečnosti ještě nepochopili.

Čas pozornosti

Časem pozornosti mám tady na mysli dobu, kdy se budete něčím zabývat, přijde myšlenka na odpuštěnou událost a vy těmto myšlenkám neodoláte a budete se jimi znovu zabývat. Vaše pozornost se obrátí zpět k této minulé události a ta bude spotřebovávat váš čas, který byste jinak mohli věnovat něčemu jinému.

Odpuštění je pro vás

Odpuštění je pro vás. Nemusíte nikoho přesvědčovat o tom, že jste odpustili a ani nemusíte nikomu vysvětlovat, proč jste to udělali. Dokonce to ten dotyčný nemusí ani vědět. Ale když se to nějak dozví, časem to bude prospěšné pro vás oba.

Proč je odpuštění tak důležité? Protože, dokud neodpustíte, jste v situaci, která je vám nepříjemná. Budete cítit křivdu nebo špatnost a to vyvolává stres. Pokud vznikne situace, která je vám nepříjemná, nastartuje tělo mechanizmy, které vás mají z nepříjemné situace dostat. To je buď na problém zaútočit, nebo od problému utéct. Jsou to podvědomé funkce, které spouští právě stres.

A dokud cítíte nebo vnímáte cokoliv negativního, tak jste vlastně ve stresu. Jakmile je tělo v módu stresu, vše je zaměřeno pouze na dvě věci: Útok nebo Útěk. Vše ostatní je tomu podřízeno a tělo je připraveno k akci. Špatné na tom je to, že jsou pozastaveny téměř veškeré regenerační procesy a pokud je stres dlouhodobý, je tělo náchylnější k nemoci. Ztrácí svou obrany-schopnost. Špatně se hojí rány a nemoci mají těžší průběh. Dokonce je pozměněna chemie mozkových procesů a dalších orgánů. Proto jsem přesvědčený, že právě odpuštění je nejlepší ochrana před civilizačními chorobami.

Navíc, když jste v tomto módu, tak také vědomí je ovlivněno módem útok nebo útěk. Ve stresu nevymyslíte nové řešení nějakého problému, protože to není právě na programu. Budete jen útočit (svému okolí budete nepříjemní) nebo utíkat (budete utíkat i ze situací, které v normálním módu běžně a bez problémů zvládáte). A to sebou začne přinášet další nepříjemnosti.

Abychom odpustili, musíme vědět co to je

Vím, že není jednoduché někomu odpustit a jednoduchý recept, jak na to, asi ještě neexistuje. Mně trvalo několik let, než jsem se naučil opravdu odpouštět. Vlastně jsem dlouho ani nevěděl, co to odpuštění je.

V naší křesťanské kultuře známe tzv. církevní odpustky, ale to, se skutečným odpuštěním, má jen pramálo společného. Dám vám k dispozici svůj recept, který jsem si postupně sestavil, a dnes je součástí mého života.

Kdykoli se dostanu do nepříjemné situace, položím si otázku PROČ. Proč mi život dává tuto situaci? Pro toho, kdo není zvyklý pokládat si takovou otázku, není snadné najít správnou odpověď. Začít můžete třeba takto.

Vemte si tužku a papír a chvíli se soustřeďte na danou problémovou situaci. Pak na papír napište PROČ? a v duchu si tuto otázku položte. První, co vás napadne, napište na papír. Znovu si položte v duchu otázku PROČ? a opět první, co vás napadne, napište na papír. Pište své odpovědi tak dlouho, dokud vás budou nějaké odpovědi napadat a klidně popište i několik papírů, když bude potřeba.

Až vás nebudou napadat žádné další nové odpovědi, vemte popsané papíry a začněte od začátku své odpovědi číst. Vždy, když si svou odpověď přečtete, zamyslete se nad ní a položte si třeba další doplňující otázky. Důležité je, abyste se pokusili příčinu problému vystopovat ve vašem přístupu.

Proč právě ve vašem přístupu a ne v přístupu toho druhého?

Protože vás ta situace tíží a vás tato situace potkala. Ono totiž každá situace, kterou si dokážete představit, má vždy několik způsobů, jak ji lze řešit a jak se k ní postavit. Vy jste ti, kteří tu situaci řešili a byli jste to vy, kdo zvolil právě ten postup a ty reakce.

Pokusím se být trochu konkrétnější. Představte si následující situaci:

Půjčil jsem kamarádovi 50 tis. Kč. Požádal mně o půjčku (třeba na podnikání). Proč jsem mu vlastně ty peníze půjčoval? Protože:

  • je to přítel,
  • ten jeho záměr se mi líbil,
  • vím, že to umí dělat,
  • kdykoliv jsem mu půjčil už dříve, vždy mi peníze včas vrátil,
  • …,

Proč mi ty peníze nevrátil včas? Je to proto:

  • že jsem mu věřil a nijak jsem si písemně nenechal půjčku potvrdit a on toho zneužil?
  • že zkrachoval a nemá mi to z čeho splatit?
  • …?

To bude asi ono. Příliš jsem mu důvěřoval a on toho zneužil.

Co můžu udělat pro to, aby se něco podobného už v mém životě neopakovalo?

Nejspíš to budou minimálně dvě věci:

  1. Už nikdy, ani tomu nejbližšímu člověku, nepůjčím peníze bez písemné smlouvy a
  2. ověřím si, že to, co mi říká, je pravda a že má prostředky, kterými může půjčku zaručit.

Když nějakým postupem, formou otázek a odpovědí, odhalíte svůj problém – tedy svou chybu v přístupu k záležitosti, poznáte to takovým zvláštním pocitem, který vám bude říkat něco jako: „To bude asi ono!“ A když to poznáte, je potřeba si stanovit důvod, proč jste jednali tak, jak jste jednali.

Tady je pak potřeba odpustit sobě samému, své vlastní chyby. To se nejlépe udělá tak, že si stanovíte vlastní pravidlo nebo pravidla, která vám už nedovolí udělat příště stejnou chybu, a pak si řekněte: „Ano. Udělal jsem chybu. Byla to lekce, kterou mi život dal, abych už tyto chyby nedělal. Byla to drahá lekce, ale je dobře, že to bylo už teď. Kdybych tuto lekci nedostal a nepoučil se z ní, třeba bych na tom byl v budoucnu mnohem hůř.“

Tady pak vzniká prostor pro vaše odpuštění tomu druhému: „ Ano, ty jsi mi nevrátil peníze, ale vlastně si za to můžu sám, protože jsem byl nedůsledný. Život mi udělil tvrdou a drahou lekci. Příště už tak lehkomyslný nebudu. Tak dobře – budiž ti odpuštěno můj dřívější příteli. Teď musím přijít na to, zda existuje řešení a nějaká cesta, jak z tebe ty peníze dostanu.“

Ve svém nitru jste právě dokázali odpustit. Už vaši pozornost nespotřebovávají myšlenky na to, že jste naletěli svému blízkému, kterému jste chtěli pomoct. Záležitost jste dokázali uzavřít s tím, že jste to dopustili svou nedůsledností, a váš čas pozornosti můžete nyní věnovat nalezení toho, jak to celé ukončit.

To můžete udělat třeba tak, že si řeknete: „Už s tím člověkem nechci mít nic společného.“ a částku ve svém životě odepíšete jako ztrátu svého podnikání. Podstoupili jste riziko a vaše podnikání nevyšlo. Tím celou záležitost uzavřete a už se tím nadále nemusíte zabývat. Odpustili jste.

Nebo můžete záležitost uzavřít s tím, že budete hledat řešení, jak z toho člověka ty peníze dokážete dostat. To pak záleží na vašich schopnostech. Na tom, co jste se v životě naučili a na tom, co vám tento člověk může poskytnout.

Třeba děláte něco, kde by se vám hodilo mít pomocníka a ten dotyčný by se tím pomocníkem mohl stát. Stanovíte si pravidla spolupráce, kde započítáte půjčku jako jeho dluh, nebo můžete s ním dohodnout, že vstoupíte do jeho podnikání jako partner a vašim majetkem, který do společnosti vložíte, bude ta nesplacená půjčka. Samozřejmě byste měli mít ještě nějaký přínos pro společnost, aby na to ten dotyčný byl ochoten přistoupit.

Můžete najít mnoho dalších možností, jak přimět dotyčného k další spolupráci, kde se mu vyplatí ty peníze v budoucnu co nejdříve vrátit. Řešení, jak to uzavřete, je prostě na vás. Tím vším chci ukázat, jak na to, abyste byli schopni odpustit. Snažím se poukázat na to, že vždy existuje okamžik, který jste v dané situaci vyhodnotili mylně, a to vás dostalo do nepříjemné situace.

Pro odpuštění je velmi důležité najít ten svůj omyl, přijmout ho, jako nové poznání a v podstatě Životu poděkovat za lekci, kterou vám uštědřil. Stejně důležité je také, stanovit si pro budoucnost takové postupy a opatření, které už vám podobné chyby neumožní. To vám uvolní váš čas pozornosti k tomu, najít řešení nebo se věnovat jiným věcem, které vám udělají radost.

Odpuštěním se zbavíte stresu a nastartujete opět regenerační procesy svého těla. A pokud jste nemocní, začne se vám ulevovat. Odpusťte si, že jste připustili vznik situací, ze kterých je vám nepříjemně a věnujte svůj čas pozornosti čemukoli, co vám do života přináší radost. Jedině tak se zbavíte stresu a vaše tělo bude odolnější vůči všem nemocem naší civilizace.

Pro názornost napíšu ještě jeden konkrétní příklad.

Máte vztah s přítelem, který vám nabídne práci, která je vám velmi příjemná, máte tu práci rádi, protože vám působí radost, ale přítel je také jen člověk a má své mouchy. Víte, že má chyby a znáte je. Prostě jste příteli odpustili. Víte, co od něj můžete čekat, ale práce, kterou vám nabízí, vás baví natolik, že radost, kterou vám to přinese, dobře vyváží to, co jste mu odpustili. Víte třeba, že je hodně náladový a když to na něj přijde, velice snadno vše opustí, bez ohledu na následky.

Když jste mu odpustili a počítáte s tím, že práce, kterou vám nabízí, může kdykoli skončit a přesto tu práci vezmete s tím, že to tentokrát určitě neudělá, tak jste udělali chybu. Nepoučili jste se. Odpustili jste špatně. Když však uděláte opatření, aby vás jeho nálada nepostihla a nezničila vás, pak jste mu skutečně odpustili. Můžete s ním dělat, i když jste si vědomi toho, že to může kdykoli, ze dne na den, skončit.

To se dá udělat třeba tak, že mu řeknete: Víš, když to bylo posledně, nedostal jsem od tebe to, co jsi slíbil. Takže pokud chceš, abych pro tebe něco udělal, udělám to, ale jen tehdy, když mi vše zaplatíš dopředu. Pokud ti to takto vyhovuje, rád to pro tebe udělám. Vy víte, že za domluvenou práci dostanete zaplaceno a práci můžete udělat, i když váš přítel radikálně změní cokoli ve svém životě.

Pokud tedy je ve vašem životě člověk, který vám nějak ublížil, a vy mu dokážete odpustit, dokážete s tímto člověkem mít i nadále nějaký vztah. A pokud jste pochopili odpuštění, tak v tom vztahu setrváte jen za nějakých podmínek a dokážete na těchto podmínkách trvat. Pak tedy, pokud váš protějšek tyto podmínky akceptuje, není důvod takový vztah ukončit a navíc se tímto vztahem nebudete stresovat.

Důležité je, aby vás protějšek nedostal do nějaké stresové situace z dřívějška. Musíte to udělat tak, aby vás to, jaký je, nedostalo do dlouhého stresu. A pokud to nedokážete, tak je pak lepší se všemu vyhnout třeba takto: Víš, tvoje povaha mi působí někdy velký stres a to já nechci. Pokud budeš akceptovat mé podmínky a já klidně budu akceptovat podmínky tvoje, pokud mi budou vyhovovat, tak se spolu můžeme bavit a můžu pro tebe i něco udělat, ale pokud nejsi schopen to a tohle, tak jsem ochotný jen k tomu a tomu.

Jinými slovy: Dokud budeš akceptovat mé podmínky, budu akceptovat tvé požadavky a bude nám oběma fajn. Já budu mít radost z toho, co mi nabízíš a ty budeš mít plody mé práce. V okamžiku, kdy to porušíš, pro tebe přestanu pracovat a už to nikdy nebudu ani zkoušet.

Samozřejmě, že toto je jen ukázka. Podmínek může být nekonečně mnoho, nebo nemusí být žádné. Důležité je jen to, abyste si dokázali v kterýkoliv moment říct: Bylo to zase chvíli fajn, ale život jde dál a uvidím, co nového mi přinese. Už se těším na další kapitolu.

Takže tak nějak vypadá odpuštění. Tomu druhému ani nemusíte nic říkat. To není podmínkou odpuštění. Podmínkou odpuštění je, že dokážete počítat s tím, jaký ten druhý je a nevadí vám to.

Odpustit někomu něco znamená, být si plně vědom toho, jaký ten někdo je a co dělá, a přesto v sobě necítit nechuť k tomu, že je právě takový. Nikdo nemusí o vašem odpuštění vědět, a přesto jste odpustili, pokud již nemáte potřebu se tím činem, jakkoli zabývat. Podmínkou odpuštění není ani to, že s tím dotyčným dokážete mluvit. Jedinou podmínkou odpuštění je, že se tím, co jste odpustili, již nadále nemáte potřebu zabývat.

Odpuštění je vždy ve vás. Nikoli mezi vámi a tím druhým. Dokud to vnímáte jako něco mezi vámi a tím druhým, je to cokoli jiného, ale odpuštění to ještě není.

Jestliže se domníváte (máte pocit), že jste odpustili, a přitom vaši pozornost získává jakákoliv myšlenka na to, co jste odpouštěli, tak jste ještě plně neodpustili.

Připravil jsem pro vás jeden binaurální program, který vám s tím hodně pomůže. Binaurální program Odpuštění

Naše pocity jsou z velké části určovány našimi podvědomými nastaveními. Binaurální program, který jsem pro vás připravil, právě tato podvědomá nastavení mění a přepisuje vaše nastavení tak, aby pro vás bylo odpouštění snadnější.

Binaurální program Úspěšný den vám pomůže s vašim zaměstnáním.

Další mé články na portálu – Život bez hranic

Odkaz na článek STRES – jak ho poznáme a co nám způsobuje