fbpx

Zvláštní svět myšlenek

Chtěl bych ti říct něco o našem materiálním časoprostorovém světě a nekonečnu, ale začnu trochu oklikou.

Vezmi si třeba naše vědomí. Můžeme hovořit třeba konkrétně o tvém vědomí. Co je to vědomí? Kdo jsi? Jsi tělo? Nejsi. Jsi mozek? Nejsi. Říkáš jen, to je můj mozek. To je mé tělo. Jsi soubor myšlenek? Nejsi! Taky říkáš moje myšlenky. Jsi vědomí? Tady sice taky říkáš moje vědomí. Ale někdy připustíš, že bys mohla být to vědomí. Máš sice vědomí, ale někdy říkáš, jsem si toho vědoma.

Zkus si teda představit, že tvé vědomí je základ, ze kterého vychází vše ostatní. Tvé vědomí si je vědomo toho, že dýcháš. Je si vědomo toho, že chodíš, že máš tělo, vnitřní orgány a také si je tvé vědomí vědomo tvých myšlenek. A teď si zkus představit, že tvé myšlenky jsou bytosti, které se narodí (a ano, mají své rodiče), prožijí nějaký čas jako tvé myšlenky a nakonec odcházejí. Jako samostatně existující bytosti, umírají. Pojďme se teď spolu podívat na jednu takovou bytost – tvou myšlenku.

Představ si vědomí takové bytosti. Narodí se a ví o ostatních myšlenkách. Ví, že není jediná a že je pokračovatelem života jiných myšlenek. Je to třeba jedna z myšlenek na děti, které učíš a tak je to třeba učitelka, která učí další myšlenky, které jsou na začátku svého života. Říkejme té myšlence třeba Iva. Myšlenka-Iva se zrodila z dvou předchozích myšlenek, které se potkaly, a bylo jim spolu dobře, protože se vzájemně doplňovali. Měli společný zájem, který dal Ivě impulz, aby se zrodila.

Tyto myšlenky-rodiče, měli vědomosti od svých rodičů-myšlenek a vědomost všech generací před nimi. Myšlenka-Iva tedy dostala vědomosti svých rodičů a rozhodla se uvědomit si znalosti, které potřebovala, aby se mohla věnovat malým dětem-myšlenkám. A jak se ta myšlenka-Iva učí, objeví znalosti dávných myšlenek, které žili před tisíci jiných myšlenek, Iviných rodičů.

Hovoří o tom, že myšlenky nežijí své životy tak, že se narodí svým rodičům, prožijí život a pak umřou. Rozloží se na základní prvky a je konec. Ale že existuje něco, co je jejich skutečným stvořitelem. Sice se zrodila ze svých rodičů, ale nebýt toho něčeho nebyla by nikdy žádná myšlenka-Iva a nikdy by neexistovali žádné myšlenky.

Pojďme se teď spolu podívat na život té myšlenky-Ivy. Je si vědoma sama sebe a žije si svým životem učitelky a teď začíná získávat informace o tom záhadném Něco. Připustila už, že by to velké neznámé Něco mohlo opravdu být stvořitelem všech myšlenek a vlastně všeho, čím myšlenky prochází a že prý to velké Něco existuje mimo svět myšlenek. Že by ty všechny myšlenky měli žít tak nějak v tom velkém Něco, ale že je to vlastně mnohem víc, než kdy může nějaká myšlenka pochopit.

Že to velké Něco existuje od počátku času světa myšlenek. A taky to velké Něco existuje mimo svět myšlenek. Že svět myšlenek je vlastně jen malou částí toho velkého Něco. A to velké Něco dokonce ani nemá jméno, které by mohla někdy nějaká myšlenka pochopit. Myšlenka-Iva se tedy rozhodla, že mu bude říkat Velký Zdroj. Zdroj proto, že dává život myšlenkám a vlastně dává existenci celému světu myšlenek.

„Ale jak si mám představit takový zdroj“, říká si myšlenka-Iva. „Zdroj, který existuje věčně. Nikdy se nezrodil tak, jak se rodí myšlenky. Má znalosti všech myšlenek, které se kdy narodili a které se kdy ještě narodí. Pro ten Velký Zdroj neexistuje prostor tak, jak ho vnímáme my, myšlenky, a navíc ten Velký Zdroj prý existuje mimo čas a prostor ve kterém myšlenky žijí. Nedokážu si ani představit, jak může Zdroj existovat od věky věků někde, kde neplatí náš čas a prostor.“

A teď si zkus představit život té myšlenky, její původ a v jakém vztahu je myšlenka-Iva vůči tomu, čemu říká Velký Zdroj. Ale ty víš, že máš vědomí a že se ti v něm rodí myšlenky a že si žijí svým životem. Ty si dokážeš představit, jak může tvé vědomí stvořit tvůj myšlenkový svět a že tvé vědomí existuje mimo čas a mimo prostor tvých myšlenek.

Také jsi si vědom toho, jak krátký je život jedné tvé myšlenky. Asi tušíš, že ta myšlenka nikdy nepochopí tvé vědomí. Tvé vědomí pro tvou jednu Myšlenku-Ivu je prostě nepochopitelné, nepojmenovatelné a nevyjádřitelné. Myšlenka-Iva prostě nemůže pochopit tvé vědomí ani jeho nekonečnost ve vztahu ke konečnosti jednotlivých myšlenek.

Chtěl bych ti tedy říct něco o našem materiálním časoprostorovém světě a nekonečnu.

Naše pozice vůči tomu, co jsme si pojmenovali jako Bůh, je podobná pozici našich myšlenek vůči našemu vědomí. Náš život v porovnání s trváním Boha je stejně krátký, jako je krátký život myšlenky ve vztahu k trvání našeho vědomí.

Materiální svět je především svět našeho vnímání světa kolem nás. Klidně můžeme hovořit o našich smyslech jako o zprostředkovatelích. Naše smysly to jsou vlastně jen taková čidla na vnímání určitého druhu energie a to co prožíváme jako realitu kolem nás, je pouze naše představa. Je to jen takový obraz o vesmíru, planetách, zemi a o veškerém životě, který si vytváříme my sami v našem vědomí.

O tom, co je to za energie, které vnímají naše smysly, zase někdy příště.