Pravda – existuje vůbec?

Náš život se skládá z myšlenek, které jsme přijali jako pravdu. Každá taková myšlenka je stejně silná jako ‚Pálí‘ a ‚Bolí‘, což jsou většinou naše první pravdy, které jsme přijali. Naše pravda nás má tedy ochránit, abychom si neubližovali. To je účel každé naší pravdy.

Jsou pravdy, které mají za úkol chránit naše tělo a pak jsou pravdy, které mají chránit naši mysl. Naše fungování ve světě. Mezi takové pravdy patří třeba „Bez práce nejsou koláče“, „Peníze nejsou všechno“, „Život je nebezpečný“ a mnoho dalších.

Jako civilizace jsme vytvořili morální zásady, které nám umožňují život s ostatními lidmi. Morální zásady jsme také přijali jako naše pravdy. Všechny tyto pravdy nám předali v prvé řadě naši nejbližší. Většinou je to rodina, pak přátelé, učitelé a další mentoři, které jsme přijali jako náš vzor.

Chci vám ukázat, jak může být naše pravda ve skutečnosti velký omyl a my se ani nemusíme za celý svůj život dozvědět, že jsme žili v omylu. O jedné takové pravdě (samozřejmě kromě spousty dalších) jsme se učili všichni. Tou pravdou bylo přesvědčení, že Země je placatá. Podívejte se na toto přesvědčení očima tehdejší doby, což je někde na počátku našeho letopočtu.

Dneska jsem přesvědčen, že předtím než se prosadila všeobecná pravda o tom, že je země kulatá, byly všichni přesvědčení, že je země placatá, protože tuto představu někdo vymyslel. Někoho to napadlo a vytvořil názor, který všichni přijali. Tehdejší pravdou bylo, že země je placatá a nemůže to být jinak, protože pravda je taková, že je země placatá. Všichni to přece vědí.

Pak přišel někdo, koho napadlo, že by to vlastně pravda být nemusela, a že by mohla být země kulatá. Postupně vytvořil představu, že země není placatá, a že to byl velký omyl, protože země je kulatá.

Jenže to muselo nejdříve někoho napadnout a teprve potom o tom mohl někoho přesvědčit. Jde o to, že dokud někdo neobjeví něco jiného, je pravdou to, o čem jsme přesvědčeni dnes. A tak je to s každou pravdou a s každým našim přesvědčením.

Chci tím říct, že to, co považujeme za pravdu je ve skutečnosti jen naše přesvědčení, že je to pravda.

Dnes máme všichni přesvědčení, že pravda o placaté zemi pravdou není. Stejně tak jsme dnes přesvědčeni, že pravda o Zemi jako středu vesmíru, také není pravdou. Aktuálně se stále častěji setkáváme s tím, že to co považujeme za pravdu, vlastně pravdou asi není.

Existuje vůbec nějaká skutečná pravda?

Co třeba toto přesvědčení: „Nejdříve je příčina děje a teprve potom může být následek.“ Zkráceně – „Příčina předchází následek.“ Učili nás, že právě tak náš svět funguje.

Představte si, že jsou dnes kvantoví fyzici, kteří jsou ochotni připustit, že ani toto nemusí být absolutní pravdou.

Takže co je tedy pravda? Vypadá to, že pravda je pouze to, co za pravdu považujeme. Pravdou je to co považujeme za pravdu.

Když je to tak, pak je mnohem snazší si představit, že cokoliv považujeme za pravdu, může být ve skutečnosti omyl. Je také mnohem jednodušší připustit, že pravdu mají všichni. Také se dá říct, že každý má svou vlastní pravdu, která je stejně pravdivá jako ta naše pravda.

Až tedy budete chtít někdy někoho přesvědčit o tom, že jeho pravda je vlastně omyl, vzpomeňte si na tento článek a uvědomte si, že omyl toho druhého je omylem pouze pro vás samotného. Pro něj je to jen a jen pravda.