fbpx

Má cesta

Dnes je to pohoda, ale jak to vše začalo?

Odkud se vzalo mé poznání, že vše, co nás obklopuje, lze popsat jediným univerzálním jazykem? Dnes vím, co je to za zvláštní jazyk, kterým spolu promlouvá celé Stvoření. Vím, že mu může porozumět každý. Dnes mám své odpovědi také na otázky, jaký má život smysl, jestli má člověk opravdu nesmrtelnou duši a mnoho dalších odpovědí na spousty podobných otázek. To jsou otázky, které jsem si ještě nedávno také pokládal. Teď už na tyto otázky odpověď znám. Celé to však začalo o mnoho let dříve, než jsem vůbec k těmto otázkám dospěl.

Celá má rodina byla vždy až ortodoxně ateistická. Ale život měl se mnou trochu jiné plány. Od mého zlomového roku 1992 se můj život proměnil v jízdu na horské dráze. Dna, která mi nikdo nikdy závidět nebude a vrcholy, které bych ani tehdy nevyměnil za nic na světě. Lidé, kteří mě znají dnes, mohou jen tušit, čím vším jsem si asi procházel, když jsem byl na dně.

Když jsem před pětadvaceti lety slyšel, že existuje něco jako ezoterika, bylo mi už třicet. Psal se rok 1992 a neměl jsem ani páru o nějaké auře. Slovo Bůh ve mně vyvolávalo všechno možné, jen né úctu. Skoro bych řekl, že to slovo mi někdy připadalo až sprosté. Když jsem někde v knize na toto slovo narazil, nebyl jsem schopen knihu dále číst.

Dnes otevřeně říkám, že mám radost z toho, co vše mě v životě potkalo, a že bych nevyměnil ani zlomek sekundy svého života, i když mi tehdy můj život připadal jako prokletí, kterého se nejde zbavit. Nejednou jsem byl na pokraji propasti, kdy stačilo udělat jediný krok a mé prokletí by bylo pryč. Dnes vím, že jsem dostal od Života obrovský dar. Ale kdybych se tehdy mohl rozhodnout, nevěřil bych, že je vůbec možné něco takového přežít a nabízený dar bych kategoricky odmítl.

Přesto všechno, když se dnes dívám zpětně na těch pětadvacet let, musím říct, že jsem měl vlastně štěstí. Dnes vím, že mě všechny ty roky Život vedl svými „dary“ do dnešních dnů, aniž bych měl o tom všem sebemenší tušení. Mí nejbližší, kteří se ocitli se mnou na mé cestě životem, to neměli vůbec jednoduché.

První doteky nepochopitelného

První doteky nepochopitelného mi život poskytl ještě o 10 let dříve. Od mala jsem měl rád sci-fi a přímo hltal všechny články o nejnovějších objevech vědy. A tehdy jsem v jednom článku poprvé četl vědecký závěr o tom, že to vypadá, jakoby vesmír existoval, jen když ho pozorujeme.

Další jizvu do mého materialistického přesvědčení mi uštědřil můj tehdejší kamarád, doktor matematických věd, který dospěl k přesvědčení, že musí existovat něco mnohem jemnějšího, méně hmatatelného a lidským rozumem neuchopitelného, než je naše realita, tak jak ji dnes (psal se rok 1988) běžně chápeme.

Důležitý rok 1992

Když jsem pak v roce 1992 objevil literaturu východních filozofií, častokrát jsem u některých tvrzení vystopoval, někdy až nápadnou podobnost se současným vědeckým poznáním. Od té doby jsem při studiu jakékoliv filozofie procházel životem s přesvědčením, že to, na co přišel někdo jiný, mohu objevit i já sám. Někdo by řekl, že objevuji již objevené. Mě to však umožnilo vyhnout se slepé víře a nepřijímat přesvědčení ostatních, dokud jsem neporozuměl podstatě.

Někdy v prvních letech mého života s ezoterikou jsem své hledání začal přirovnávat ke stavbě. Každá stavba musí mít pevné a kvalitní základy, aby se časem nerozpadla jako domeček z karet. Několikrát jsem musel přebudovat ony základy mé stavby. V těchto okamžicích jsem mohl svému okolí připadat jako převlékač kabátu. Abych tak zásadní změny svého pohledu na život obhájil sám před sebou, používal jsem přirovnání, které mě napadlo v jednom z rozhovorů s přáteli.

Změnit názor zásadním způsobem, nemusí být vždy převléknutí kabátu.

Hovořili jsme tehdy o různých náboženstvích: „Víra, to je takový žebřík, který ti pomůže dostat se nahoru. Když však vylezeš nahoru a chceš ještě výš, musíš žebřík odložit. Když to neuděláš, je to, jako by si vylezl na střechu a vzal žebřík sebou, aby ses dostal ještě o něco výše. Žebřík ti to neumožní. Musíš najit něco jiného. Třeba objevíš lano, po kterém můžeš vyšplhat.

Každé naše přesvědčení je svým způsobem věrouka. Materializmus nevyjímaje. Víra je velice dobrá, aby se člověk dostal tam, kam potřebuje. Každá víra má však nějaká svá omezení. Pokud chceš jít výše, musíš víru odložit. Není to tedy převléknutí kabátu. Je to odložení toho, co mi na mé cestě kousek pomohlo, ale chci-li jít dál, musím žebřík odložit a vzít do ruky lano. Jinak budu nadosmrti běhat s žebříkem bez sebemenší šance na další poznání.

Za koho se považuji? Asi jsem člověk, který už mnohokrát odložil žebřík i lano. Člověk, který už mnohokrát odložil své přesvědčení, aby zjistil, co je na těch druhých koncích.

Meditace

Proto dnes vím, co je podstatou úspěchu mých meditací. Vím, co se při meditacích děje s naším vědomím, a sestavuji je právě s ohledem na toto poznání. Vy teď máte možnost objevit dobrodružství svého vlastního života. Nechci vás o něčem přesvědčovat. To co chci, je, abyste o svém životě uvažovali a s mou pomocí ho dokázali zlepšit, v kterékoliv oblasti budete chtít. Právě v tom vám mé meditace pomohou.

Vždy však přemýšlejte o svém životě. Nepřijímejte to, co říkám jen proto, že to říkám. Kdykoli buďte připraveni odložit lano, které vám ukazuji. Je to váš život.